Čeština: JUDr. Zdeněk Toman foto před rokem 1948. Zdeněk Toman (vlastním jménem Goldberger Asher Zelig; alias Zoltan Thoman, alias Zoltán Toman; alias Zoltan Goldberger; alias Zdeněk Goldberger; alias Zolo Toman) (* 2. března 1909, Sobrance, Podkarpatská Rus - 20. prosince 1997, Cabo San Lucas, Mexiko). Po ukončení středoškolského studia v Užhorodu absolvoval vysokoškolské studium práv na Karlově univerzitě v Praze. Těsně před vypuknutím druhé světové války emigroval s manželkou Pavlou Tomanovou přes Polsko do Velké Británie. Od roku 1941 v londýnském exilu působil na ministerstvu sociální péče jako repatriační úředník. Již tehdy oplýval kontakty a známostmi sahajícími do vysokých politických a diplomatických míst. S londýnskou exilovou vládou se přesunul Toman do osvobozených Košic, kde zastával funkci vedoucího repatriační komise. Po skončení druhé světové války a osvobození Československa byl (jako skalní komunista) instalován komunistickou stranou v roce 1945 do funkce zástupce přednosty VII. (zpravodajského) odboru Ministerstva vnitra. (Toman byl zástupcem brigádního generála Josefa Bartíka.) Koncem roku 1947 byl jmenován do funkce ministerského rady Ministerstva vnitra. Po Bartíkově odvolání (15. ledna 1946) převzal vedení odboru pro politické (zahraniční) zpravodajství Ministerstva vnitra - stal se sekčním šéfem zahraniční (politické) rozvědky na ministerstvu vnitra. V letech 1945 až 1948 patřil Toman v poválečném Československu mezi několik málo mocných úředníků s velkým vlivem a neomezenými pravomocemi. Za Tomanovo kariérou stáli v pozadí ministr vnitra Václav Nosek a generální tajemník komunistické strany Rudolf Slánský. Zdeněk Toman byl nejen šéf zahraniční rozvědky, ale také kšeftař, spasitel stovek tisíců Židů za úplatu, velký zákulisní hráč, muž mnoha jmen, „šedo-rudá eminence“ získávající nelegálními způsoby peníze na vlastní zahraniční konta a do ilegální pokladny KSČ, která je používala na úhradu svých předvolebních kampaní. Byl také první a významný politický vězeň, jemuž po Únoru 1948 podařil útěk z vazby a z komunistického Československa jakož i „nastartování“ nového života a nové kariéry na Západě. Valnou část svého života v exilu prožil ve Venezuele, kde podnikal a získal značné jmění. Různým kulturním a vzdělávacím institucím v Izraeli posílal velké finanční příspěvky a dary. Do konce života nenavštívil Československo a to ani po Sametové revoluci v roce 1989.